Jak šířit radost
Ten den jsem měla v plánu víc věcí a žádná z nich nebyla nijak zvlášť příjemná. Potěšující na tom bylo to, že si manžel vzal dovolenou, aby mi pomohl. Ráno tedy vstal s dětmi a staršího zavedl do školky, takže jsem se na to všechno mohla v klidu vyspat.
Po absolvování hodinové preventivní prohlídky obou synů jsem mířila na finanční úřad. Manžel mě vysadil před hotelem vedle úřadu. Ve dveřích stál portýr – pán v kategorii 65+ v obleku a s cylindrem na hlavě. Přece jen, muže v cylindru člověk dnes jen tak nevidí. Byla to milá kombinace staromódního prvku s pánem odpovídajícího věku. Když jsem šla kolem něj, usmála jsem se na něho a pozdravili jsme se. Když jsem se vracela zpět k autu, tak jsem si neodpustila komentář: „Vypadáte úchvatně!“ Pán mírně znejistěl: „To nevím, jak mám chápat.“ „V tom nejlepším slova smyslu,“ usmála jsem se na něho. „Vy taky vypadáte dobře, hned bych vás pozval na rande…“ Znovu jsem se na pána zaculila: „To by se asi manželovi nelíbilo,“ a mávla jsem rukou k autu, které bylo zaparkováno jen kousek od pána. „Jejda, to jsem něco řekl, ještě že mě manžel neslyšel!“ Nastoupila jsem do auta a naposledy se na pána usmála. Vlastně ani nevím, jestli jsme se rozloučili.
Věřím, že měl pán hned o něco lepší den. A já ostatně taky. Občas takto ocením mimořádně rychlou pokladní, jak jí to úžasně jde od ruky. Nicméně, minule jsem svou chválou jednu paní rozbrečela! Bylo to takto:
Podařilo se mi najít úžasnou optičku. Ví, co dělá (což překvapivě nemůžu říct o všech prodavačích brýlí). Když jsme se potkaly poprvé, sháněla jsem brýle pro syna i pro sebe. Byla schopná mi poradit, měla podobný vkus a spoustu, SPOUSTU trpělivosti. Byla jsem z jejího přístupu nadšená. Sedla jsem tedy a napsala na centrálu této sítě optik. Poděkovala jsem za práci, profesionalitu a osobní nasazení paní. Za několik dnů mi od „mé“ optičky přišel email. Děkovala mi za to, co jsem vedení napsala. „Bulela jsem, jak želva,“ dodala. A já měla na jednu stranu radost, že ji moje poděkování tak dojalo a na druhou stranu mi to vlastně přijde smutné, protože si myslím, že by se svým přístupem měla podobná ocenění slýchat dnes a denně – i kdyby jen od jednoho zákazníka během každého dne. Oceňovat ale ještě evidentně není v kurzu.
Zkuste se kolem sebe dívat a ocenit lidi, kteří jsou dobří v tom, co dělají, kteří Vám s něčím pomůžou a nebo vám jiným způsobem zpříjemní den. Uvidíte, že i Vy sami budete mít lepší náladu.
Líbil se Vám článek? Skvělé, podělte se o něj i se svými přáteli na sociálních sítích 😉
Kam dál?
Přečtěte si další články z kategorií vztahy, osobní rozvoj nebo knihy pro seberozvoj.
Chcete DÁREK? Podívejte se na aktuální nabídku dárků, které jsem si pro Vás připravila.
Pomúžu vám změnit nastavení podvědomé mysli tak, aby vás podporovala v tvorbě života podle vašich představ.
Jsem kvantově-regresní terapeutka a Průvodkyně na Cestě k lepšímu životu.
