Systemické konstelace
Systemické konstelace jsou jednou z technik, které jsem na sobě vyzkoušela, než jsem objevila kvantovku. I když je pro mě kombinace kvantového čištění s regresí TOP, je to určitě metoda, která stojí za zmínku. Občas zařazuji do sezení s klienty některé prvky z konstelací. Vzhledem k tomu, že nejsem lektorkou, popíšu vám je z pohledu klientky.
Jak to probíhá?
Na konstelacích se sejde skupina lidí, kteří si chtějí řešit svoje problémy. Někdy je téma konstelací zadáno předem (práce, vztahy,…), jindy může kdokoliv přijít s čímkoliv, co je pro něho aktuální.
Na začátku zadavatel konstelace stručně popíše problém, který řeší. Pak se s terapeutem domluví, jaké postavy se budou konstelace účastnit (osoba, zastupující zadavatele, jeho matku, otce, …). Následně si zadavatel vybere pro každou postavu někoho z účastníků, kdo ji bude představovat. Není nutné, aby muže hrál muž a ženu žena. Dokonce se může stát, že za sebe např. žena vybere muže nebo naopak. Ten, kdo je vybrán, má možnost roli odmítnout (děje se to ale zřídka).
Zadavatel rozmístí jednotlivé postavy do prostoru tak, jak cítí, kde se vůči sobě nacházejí. „Herci“ se nacítí do své role a mají pak možnost se pohnout, pokud cítí, že jejich místo je jinde.
Aby bylo vše pochopitelné, popíšu jednu konstelaci, kterou jsem si stavěla před mnoha lety.
Jela jsem si řešit vztah s muži
Řešila jsem tehdy nezájem mužů. Po dohodě s terapeutkou jsem si tedy vybrala zástupce, který hrál mě samotnou a pak zástupce za muže. A pak jsem rozmístila jsem herce do místnosti.
Prvním šokem pro mě bylo, když jsem ženu, která zastupovala mě, postavila do rohu místnosti. Dívala se směrem do kouta. „Muže“ jsem pak postavila do protilehlého rohu – a taktéž se díval ven z místnosti. Už v tuto chvíli jsem viděla, jak moc je situace špatně.. Druhým šokem pro mě bylo, když herci neměli potřebu se pohnout – alespoň se k sobě otočit. Znamenalo to, že jsem situaci dobře vystihla.
Seděla jsem a pozorovala, co se bude dít. Ve většině případů je zadavatel konstelace pouhým pozorovatelem herců, kteří hrají příběh jeho života. Často je to velmi náročné a bolestivé. Nejednou je potřeba sáhnout po kapesníku (proto není vhodné, aby se účastnili lidé, kteří berou psychofarmaka).
Dívala jsem se na mámu 
Vraťme se zpět k mé konstelaci. Terapeutka se mě (herečky, která mě hrála) zeptala, co vidí v rohu, do kterého je otočená. Viděla tam mou matku.
Vybrala jsem tedy (já jako zadavatelka) kolegyni, která mi hrála matku. Po chvíli, kdy se události vyvíjely dál, jsem si vybírala ještě matku své matky. Pozorovala jsem, jak mezi mou mámou a babičkou došlo k odpuštění.
Někdy se v konstelacích ukážou problémy, které se táhnou po generace (já je s klienty řeším pomocí cílené práce s rodovou linií). A v tomto případě vím, že i máma s babičkou si měly hodně co odpouštět.
Měla jsem mámě odpustit
Nastala chvíle, kdy bylo potřeba, abych i já odpustila své matce. Za normálních okolností bych dál seděla a pozorovala, jak to za mě dělají „herci“. Nicméně terapeutka vnímala, že toto musím udělat sama. Vstoupila jsem tedy do konstelace a postavila se proti své matce.
Bylo to těžší než jsem čekala. Odpustit jí pro mě bylo nepřekonatelným problémem. Terapeutka mi dala do rukou židli. „Toto je to, co nechceš odpustit. To si pořád neseš s sebou.“ „Já vím…“ „Hrdě“ jsem nesla svou tíhu neodpuštění. Dostala jsem tolik židlí, až jsem je nemohla unést. Na chvíli jsem je položila, ale věděla jsem, že si je hned zase vezmu, ledva si trochu odpočinu. Bylo to pro mě přijatelnější, než mámě odpustit.
Bez odpuštění to nešlo
Tohle byla pro průběh konstelace komplikace. Bylo mi sděleno, že pokud neodpustím, tak není možné pokračovat a dál se prostě nedostaneme. Muži zatím dál spokojeně hleděli do zdi na druhém konci místnosti a vůbec jsem je nezajímala. Situaci zachránila postava mé matky. Řekla mi, že ví, jak mi je, že to měla se svou mámou taky tak. Zaplavila mě úleva. Pustila jsem všechny židle, odpustila mámě, objala ji a pobrečela si.
Muži na to reagovali
Toto odpuštění mělo další následek. Najednou jsem začala zajímat chlapy! Postava, znázorňující muže, se ke mně otočila, a popisovala, že mě začala brát na vědomí a že ji zajímám. To mě potěšilo. Přesto pořád stála v opačném rohu místnosti a neměla potřebu se přiblížit. A já taky ne.
Začaly jsme s terapeutkou řešit, co si o mužích myslím a co vůči nim cítím. Po chvíli muži přišli do půlky cesty. Já sama neměla potřebu jim jít naproti. „Co cítíš teď?“ zeptala se mě terapeutka. „Mám pocit jako: No konečně!“ Bylo mi vysvětleno, že je to špatný přístup, který nemůže přinést nic dobrého. Muži ušli půlku cesty ke mně a nečekalo je nic pozitivního – jen kritika toho, že jim to tak trvalo a že nepřišli až za mnou. Když jsem si to uvědomila a pocítila vděčnost, že mi vyšli vstříc takový kus, něco se změnilo, a muži přišli až ke mně.
V konstelaci vidíme celý obraz
Výhodou konstelací je, že v nich vidíme celý obraz. Můžeme díky tomu nahlédnout na to, jak se cítí další lidé, kteří jsou v systému. Díky tomu, že během konstelace něco proběhne, může se ulevit i dalším lidem, kterých se týkala.
Ke změně u ostatních lidí může ale dojít i při použití jiných technik. Protože, pokud něco změníme u sebe (chování, úhel pohledu, energii), změní se i reakce našeho okolí.
Vděčnost přináší to, po čem toužíme
Tato konstelace krásně ukázala, jak stačí změnit svůj přístup a myšlenky a okolí to vnímá – a reaguje na to. Ať už si o lidech kolem nás myslíme něco pěkného nebo nepěkného, oni to cítí, a podle toho se k nám chovají.
Současně se potvrdilo, jak důležitá je vděčnost. Pokud jsme vděční za to, co máme, můžeme toho dostat ještě víc.
Za co být vděční když náš život není ideální?
Někdy se nám zdá, že toho máme příliš málo na to, abychom byli vděční. Já v konstelaci toužila o plné pozornosti mužů a jejich iniciativě. Když se ale zastavili v půlce cesty, bylo mi to málo, a nenapadlo mě to ocenit.
Jsme zvyklí vidět nedostatek místo soustředění se na to, co máme, a co fungujeme. Tím se může dít přesně to, co v konstelaci: teprve ve chvíli, kdy jsem ocenila to, co bylo, dostala jsem to, po čem jsem toužila.
Právě proto, že často nevidíme to všechno úžasné, co máme a prožíváme, vytvořila jsem Kurz vděčnosti. Jedná se o e-mailovou sérii, ve které budete 21 dnů dostávat rozsáhlou inspiraci, díky které najdete důvody k vděčnosti i tam, kde vás doteď nenapadalo je hledat.
Pojďte se dívat na svět a svůj život jako na úžasné místo, na kterém možná ještě nemáte úplně všechno, po čem toužíte, ale máte víc úžasných věcí, než jste si doteď uvědomovali.
Udělejte si z vděčnosti pravidelný návyk a vytvářejte si život, ve kterém budete mít čím dál víc důvodů k vděčnosti. Kurz najdete TADY.
🍀
A ještě něco: ve vděčnosti se můžete udržovat díky pravidelné páteční vděčnosti ve skupině To, co žiju, tvořím já – skupina pro osobní rozvoj.
🍀
Pomáhám lidem zbavit se strachů, mentálních bloků a omezujících přesvědčení v podnikání i mimo něj.
Pracuji s kvantovkou, regresí a dalšími technikami.
Víc o mé práci najdete v Referencích a v Případových studiích
Pokud máte zájem o sezení, napište mi (přes Facebookový profil nebo přes kontaktní formulář).
Pomúžu vám změnit nastavení podvědomé mysli tak, aby vás podporovala v tvorbě života podle vašich představ.
Jsem kvantově-regresní terapeutka a Průvodkyně na Cestě k lepšímu životu.
