Systemické konstelace
Systemické konstelace jsou jednou z technik, které svým klientům občas doporučuji. Ráda bych Vám je zkusila přiblížit. Podotýkám, že nejsem terapeutem této techniky, takže je nepopíšu dokonale po stránce toho, proč fungují tak, jak fungují. Můžu je ale popsat z pohledu člověka, který je několikrát absolvoval sám na sobě a přiblížit vám, co vás čeká, pokud je absolvujete.
Na konstelacích se sejde skupina lidí (obvykle kolem 10), kteří si chtějí řešit svoje problémy. Někdy je téma konstelací zadáno předem (práce, vztahy,…), jindy může kdokoliv přijít s čímkoliv, co je pro něho aktuální.
Na začátku zadavatel konstelace stručně popíše problém, který řeší. Pak se s terapeutem domluví, jaké postavy se budou konstelace účastnit (osoba, zastupující zadavatele, jeho matku, otce, …). Následně si zadavatel vybere pro každou postavu někoho z účastníků, kdo ji bude představovat. Dotyčný má možnost roli odmítnout, pokud to pro něj není v pořádku. Zadavatel rozmístí jednotlivé postavy do prostoru tak, jak cítí, kde se vůči sobě nacházejí. „Herci“ se nacítí do své role a mají pak možnost se pohnout, pokud cítí, že jejich místo je jinde.
Osobní zkušenost
Aby bylo vše pochopitelné, popíšu jednu konstelaci, kterou jsem si stavěla před mnoha lety. Řešila jsem tehdy nezájem mužů o svou osobu. Po dohodě s terapeutkou jsem si tedy vybrala zástupce, který hrál mě samotnou a pak zástupce za muže. Není nutné, aby muže hrál muž a ženu žena. Dokonce se může stát, že za sebe např. žena vybere muže nebo naopak.
Rozmístila jsem herce do místnosti. Prvním šokem pro mě bylo, když jsem ženu, která zastupovala mě, postavila do rohu místnosti. Dívala se směrem do kouta. „Muže“ jsem pak postavila do protilehlého rohu – a taktéž se díval ven z místnosti. Už v tuto chvíli jsem viděla, jak moc je situace špatně.. Druhým šokem pro mě bylo, když herci neměli potřebu se pohnout – alespoň se k sobě otočit. Znamenalo to, že jsem situaci dobře vystihla.
Seděla jsem a pozorovala, co se bude dít. Ve většině případů je zadavatel konstelace pouhým pozorovatelem herců, kteří hrají příběh jeho života. Často je to velmi náročné a bolestivé. Nejednou je potřeba sáhnout po kapesníku. Z tohoto důvodu se konstelací zpravidla nemůžou účastnit osoby, které svoje problémy musejí řešit psychofarmaky. Technika je velmi silná a mohla by jejich stav zhoršit. Konstelace každý podstupuje na vlastní nebezpečí.
Vraťme se zpět k mé konstelaci. Terapeutka se mě (herečky, která mě hrála) zeptala, co vidí v rohu, do kterého je otočená. Viděla tam mou matku. Vybrala jsem tedy (já jako zadavatelka) kolegyni, která mi hrála matku. Po chvíli, kdy se události vyvíjely dál, jsem si vybírala ještě matku své matky. Pozorovala jsem, jak mezi mou mámou a babičkou došlo k odpuštění. Někdy se v konstelacích ukážou problémy, které se táhnou po generace. A v tomto případě vím, že i máma s babičkou si měly hodně co odpouštět.
Nastala chvíle, kdy bylo potřeba, abych i já odpustila své matce. Za normálních okolností bych dál seděla a pozorovala, jak to za mě dělají „herci“. Nicméně terapeutka vnímala, že toto musím udělat sama. Vstoupila jsem tedy do konstelace a postavila se proti své matce. Bylo to těžší než jsem čekala. Odpustit jí pro mě bylo nepřekonatelným problémem. Terapeutka mi dala do rukou židli. „Toto je to, co nechceš odpustit. To si pořád neseš s sebou.“ „Já vím…“ „Hrdě“ jsem nesla svou tíhu neodpuštění. Dostala jsem tolik židlí, až jsem je nemohla unést. Na chvíli jsem je položila, ale věděla jsem, že si je hned zase vezmu, ledva si trochu odpočinu. Bylo to pro mě přijatelnější, než mámě odpustit.
Tohle byla pro průběh konstelace komplikace. Bylo mi sděleno, že pokud neodpustím, tak není možné pokračovat a dál se prostě nedostaneme. Muži zatím dál spokojeně hleděli do zdi na druhém konci místnosti a vůbec jsem je nezajímala. Situaci zachránila postava mé matky. Řekla mi, že ví, jak mi je, že to měla se svou mámou taky tak. Zaplavila mě úleva. Pustila jsem všechny židle, odpustila mámě, objala ji a pobrečela si.
Toto odpuštění mělo další následek. Najednou jsem začala zajímat chlapy! Postava, znázorňující muže, se ke mně otočila a popisovala, že mě začala brát na vědomí a že ji zajímám. To mě potěšilo. Přesto pořád stála v opačném rohu místnosti a neměla potřebu se přiblížit. A já taky ne. Začaly jsme s terapeutkou řešit, co si o mužích myslím a co vůči nim cítím. Po chvíli muži přišli do půlky cesty. Já sama neměla potřebu jim jít naproti. „Co cítíš teď?“ zeptala se mě terapeutka. „Mám pocit jako: No konečně!“ Bylo mi vysvětleno, že je to špatný přístup, který nemůže přinést nic dobrého. Muži ušli půlku cesty ke mně a nečekalo je nic pozitivního – jen kritika toho, že jim to tak trvalo a že nepřišli až za mnou. Když jsem si to uvědomila a pocítila vděčnost, že mi vyšli vstříc takový kus, něco se změnilo a muži přišli až ke mně. Byla to krásná ukázka toho, jak stačí změnit svůj přístup a myšlenky a okolí to vnímá – a reaguje na to. Ať už si o lidech kolem nás myslíme něco pěkného nebo nepěkného, oni to cítí a podle toho se k nám chovají.
Během konstelací je člověk jednak zadavatelem, druhak pak hraje v příbězích ostatních účastníků. Je zajímavé dělat někomu matku, sestru, dítě nebo někoho jiného z jeho života a vnímat, jak se dotyčný vzhledem k zadavateli cítí nebo co si myslí. Je zvláštní, když řeknete: „Mám pocit, že mě to dítě vlastně moc nezajímá, že mám mnohem radši jejího bratra“ a zadavatelka řekne, že byl skutečně doma preferovaný bratr a že cítila, že pro rodiče není dost dobrá. Stejně tak ale můžete cítit, jak manželka miluje svého muže a nebo jak je dítě závislé na své matce. Nedovedu vysvětlit, na základě čeho tohle funguje a kam se člověk napojuje. Je to ale velmi silný zážitek a funguje to. Když se pak člověk na konci konstelace postaví na své místo v „obrazu“, může za sebou cítit podporu svých rodičů a dalších předků, lásku partnera, se kterým měl před konstelacemi problémy atd.
To, do jakých „rolí“ jsme vybíráni, není náhoda. Vždy dostane člověk takovou „roli“, kterou potřebuje. Tak jsem si jednou (respektive dvakrát během jednoho semináře konstelací) prožila, jaké pro dítě je, když s nadšením přijde za dospělým, že si chce hrát – a jak je zklamané, když dospělý jeho nadšení nesdílí.
Co se dá konstelacemi řešit? Spousta věcí. Od mezilidských vztahů po zdraví, podnikání a nebo vztah s penězi. Výhodou je, že je možné si něco vyřešit s dalšími lidmi, aniž by byli přítomní a nebo o tom věděli. Dokonce i s těmi, kteří už nežijí. Co se na konstelacích vyřeší, může mít následky i pro lidi, kteří se jich neúčastnili. Prostě proto, že se změní něco ve vztahu mezi nimi a zadavatelem konstelace. Vím takto o případu, kdy si matka na konstelacích vyřešila vztah se svým pubertálním synem. Ten na to v realitě zareagoval tím, že přestal mít potřebu brát tvrdé drogy.
Jak moc změní konstelace člověku život? To záleží zejména na hloubce problému. Opakovaně jsem absolvovala konstelace kvůli vztahu s muži a opakovaně se dostávala až ke vztahu s rodiči (mimochodem, je to ukázka toho, jak jsou pro náš život právě vztahy s rodiči zásadní). Postupně právě vztahy s rodiči naznaly znatelných změn.
Výsledek konstelací záleží i na tom, co si z nich člověk odnese. Často se jedná o informace (např. že je dítě zklamané, pokud rodič není nadšený ze hry) a záleží na tom, jestli se člověk podle těchto informací zařídí a jedná podle nich v běžném životě nebo ne.
Líbil se Vám článek? Skvělé, podělte se o něj s přáteli na sociálních sítích 🙂
Chcete DÁREK? Podívejte se na aktuální nabídku dárků, které jsem si pro Vás připravila.
Kam dál?
Přečtěte si další články v rubrikách úspěch a motivace nebo osobní rozvoj.
Pomáhám lidem změnit nastavení mysli tak, aby pracovala pro ně a podporovala jejich cestu k vysněnému životu.
Jsem certifikovaná NLP koučka a praktikantka Techniky Kvantového Dotyku Matrixu (TKDM).
- Hrála jsem Marii aneb o chybách a perfekcionismu - 20.12.2022
- Všichni mají peníze a klienty, jen já ne – příběh klientky - 18.12.2022
- Regrese – cesta do minulosti - 8.3.2021
