Věda zvaná rodičovství
Margot Sunderlandová
Rodičovství je záležitostí instinktů, nikoliv vědy. Nicméně spousta lidí kontakt se svými instinkty ztratila a překryla je zvyky naší kultury. Děti jsou tak často odděleny od rodičů. Mají vlastní postýlky ve svých pokojíčcích, vozí se v kočárcích, obklopeny plastovými hračkami. Stále je běžné nechat dítě vybrečet – a to na základě mýtů – například o tom, že si tak posílí plíce. Často jsou rodiče pod tlakem okolí (nebo vlastní výchovy) a poslouchají, že okamžitou reakcí na pláč dítě akorát rozmazlí. Spousta matek a otců tomuto tlaku (a nebo vlastní únavě) podléhá a nechávají dítě plakat, dokud vyčerpáním neusne. Výsledkem je pak „hodné“ dítě, které usíná samo. Kniha mimo jiné vysvětluje, jakou daň za klid rodičů takové dítě platí a vysvětluje, proč tomu tak je.
V knize je popsán vývoj mozku a chemické reakce, které v něm probíhají. Je zde uvedeno, jak tělo reaguje na nenaplňování potřeb uvolňováním stresových hormonů (zejména kortizolu), které následně negativně ovlivňují vývoj mozku. Jsou zmíněny i následky, které to má pro člověka v dospělosti. Je zde také kapitola o spánku a usínání, nevhodném chování, kázni nebo sociální inteligenci dítěte. Poslední kapitola je věnovaná psychice rodičů a doporučením, jak mají sami o sebe pečovat.
Před přečtením knihy jsem sice tušila, že je správné na pláč dítěte reagovat, ale až při čtení jsem si uvědomila, jak moc důležité to pro jeho správný vývoj je. Je zde popsaná nejen potřeba fyzického kontaktu dítěte s dospělými, uspávání dětí, společné spaní, ale také to, co se s dítětem děje během období vzdoru a jak na takovéto situace reagovat.
Podkladem pro knihu jsou desítky studií a odborných knih, na které autorka uvádí odkazy. Jedná se o velmi kvalitní publikaci, která přináší výsledky vědy velmi srozumitelným způsobem a podporuje rodiče v kontaktním rodičovství. Mít dítě, které v raném věku usíná i spí samo je sice pohodlné, ale naplnit jeho potřeby je tím nejlepším, co mu můžeme dát. Věřím, že je to ta nejlepší investice do života. Ostatně, dítě není panenka, kterou můžeme jen tak odložit, když je nám péče o něj nepohodlná. I když kontaktní rodičovství někdy stojí víc úsilí než to nekontaktní, považuji ho pro sebe za tu nejsprávnější cestu. Děti rostou až příliš rychle a doba nošení, uspávání a společného spaní skončí dřív, než si rodiče myslí.
- Když muži potřebují podporu aneb býk v rodové linii - 6.2.2025
- Jak jsem začala podnikat - 3.2.2025
- RADŠI TY PENÍZE SPÁLÍM, ABY NEPŘINESLY ZLO! - 25.11.2024