Jak jsem se začala zajímat o očkování (1.díl)
Očkování. Pro některé samozřejmost, kterou přijímají s důvěrou v lékaře nebo s myšlenkou, že se jedná o povinnou záležitost, tak je zbytečné o ní vůbec uvažovat. Pro jiné je to významné téma, ať už se jedná o zastánce očkování a nebo jeho odpůrce.
Jsem matkou dvou dětí. Jsem za ně zodpovědná. Já a jejich otec. Pokud mají naše děti dostat jakýkoliv lék nebo cokoliv podobného (protože očkování není léčba, ale prevence), chci vědět, o co se jedná, proč to dostávají (argument: „Protože jsme řekli“ = protože je to povinné mě s nástupem dospělosti přestal uspokojovat), jaké to má přínosy a jaká rizika. Protože žádný léčebně-preventivní přípravek není bez rizika nežádoucích účinků.
Na začátek uvedu, že mám vysokoškolské vzdělání klasického zdravotnictví (fyzioterapie). Moji rodiče byli zvyklí dát na názor lékařů a pokud se nejednalo o nějaké zjevné pochybení, tak důvěřovat tomu, že lékaři dělají to nejlepší pro zdraví púacientů. Očkování jsem tedy vždy považovala za skvělý výdobytek medicíny, zachraňující zdraví (ne-li životy). O jeho účinnosti ani bezpečnosti jsem nikdy neměla pochybnosti.
Co očkovat synovi v zahraničí?
Když jsem se přestěhovala na 3 roky na Krétu a otěhotněla tam (víc k pobytu např. v článku Pobyt v zahraničí aneb do světa na zkušenou), začala jsem se zajímat, jaká očkování bude miminko po narození potřebovat. Chtěla jsem, aby mělo po návratu do ČR všechno v pořádku. Zajímala jsem se, jestli se v Řecku očkuje totéž co u nás nebo ne, abych o tom pak mohla mluvit s řeckou pediatričkou dítěte. Poté, co jsem se ponořila do vyhledávání, začala jsem nacházet informace, podle kterých nebylo očkování až taková hitparáda, jak se uvádí. „Blbost,“ řekla jsem si. Jsem dost dospělá na to, abych nevěřila všemu, co si kde přečtu. Byla jsem přesvědčená, že díky očkování byla spousta chorob vymýcená. Jenže informací, které naznačovaly, že není vše ideální, přibývalo. Začala jsem se tedy o problematiku zajímat hlouběji.
Očkuj nebo ne, stejně umřeš!
Velmi brzy jsem postřehla, že lidé, kteří s tématem očkování přicházejí do styku, se dělí většinou na 2 tábory: „Nenaočkuješ – dostaneš (strašnou nemoc) – umřeš.“ Druhým táborem pak: „Naočkuješ – objeví se (strašné) nežádoucí účinky – (případně umřeš).“ Podskupinou prvně uvedených jsou pak rodiče: „Pan doktor to řekl a ten má pravdu, protože to musí vědět, když to studoval.“ Nemám ráda hysterii a senzace. Svět není černobílý. Lékařům po zkušenostech sebe i okolí (kdy např. byla vyoperovaná zdravá ledvina místo nemocné) nevěřím bezmezně (o tom zase jindy). A tak jsem hledala dál.
Složení vakcín
V prvé řadě jsem zjistila, že složení vakcín není „nijak extra EKO BIO.“ Mimo vlastní účinné látky obsahují i karcinogeny (rakovinotvorné látky) a neurotoxiny (látky, které poškozují nervový systém). Pěkně se k tématu vyjadřuje doc. Ing. Josef Prousek, CSc. (z Oddělení environmentálního inženýrství Fakulty chemické a potravinářské technologie Slovenské technické univerzity v Bratislavě) v článku Vakcíny očami chemika: Čo sa dostáva do detského organizmu pri očkovaní? (Dieťa 5/2013) (článek je k přečtení tu).
Samozřejmě, vše je o množství, koncentraci atd. Jak říká můj manžel, rovněž chemik, každá látka je jed, záleží jen na množství, zabít je možné i destilovanou vodou. Na druhou stranu, pokud má dítě dostat něco rakovinotvorného, bylo by fér, aby o tom rodiče měli tušení a nežili v domnění, že je vše bledě růžové a naprosto neškodné. Není.
Blbne se z hliníku?
Taky jste slýchali, že se z hliníku blbne? Hliník je podezírán ze vzniku Alzheimerovy demence. Jsem přesvědčená, že i ústup od hliníkového nádobí nebyl podniknut díky nějaké „nerezové lobby,“ ale díky tomu, že „se na to hliníku přišlo“ (že není nijak tělu prospěšný, ba naopak). A to je jeho vstřebatelnost trávícím traktem (tedy z nádobí) menší než když píchnete hliník přímo do těla. Samozřejmě, není hliník jako hliník a jedna sloučenina jako druhá. Přesto nepovažuji sloučeniny hliníku, obsažené ve vakcínách, za bezpečné.
Velmi si vážím práce vakcinologa pana RNDr. Petráše, provozujícího web www.vakciny.net. Přesto, že je odborníkem na vakcíny (nebo možná právě proto, že je opravdu odborník), dokáže dát rodičům nefanatické rady. Nicméně v otázce hliníku s ním nemůžu souhlasit. Vyjadřoval se k němu na základě jediné studie a vyhodnotil ho jako bezpečný. Jeho článek mu ale oponovala RNDr. Strunecká. Rozdíl v jejich odbornostech je ten, že doktorka Strunecká věnovala studiu hliníku velkou část života a je v kontaktu s největšími kapacitami, které se jím zabývají. Paní doktorka se podrobně vyjádřila ke studii, kterou RNDr. Petráš zmiňuje, a popsala její nedostatky (jednalo se o studii na malém počtu zvířat, tuším králíků). Současně předložila svoje poznatky, podložené větším množstvím jiných studií. Jestliže tedy vedle sebe mám odborníka na vakcíny a odbornici na hliník, přijde mi logičtější v otázce hliníku věřit odbornici na hliník. A co vám?
Otázka nejen koncentrace aneb kdy začít
Pojďme tedy dál: jestliže záleží na koncentraci látky, znamená to, že je rozdíl, jestli stejné množství něčeho potenciálně nebezpečného píchnete dítěti, které má 5 kg nebo 10 kg. Protože po stránce koncentrace je první dítě zatíženo dvojnásobně. Je tedy otázkou, jestli je ideální dítě očkovat už ve 3 měsících a nebo očkování o nějakou dobu odložit. Stejně jako u čehokoliv, co se týká očkování, bych řekla: přijde na to, čeho se bojíte víc. Pokud máte obavu, že na tříměsíční dítě někdo naprská černý kašel, pak pro Vás bude zřejmě platit, že čím dřív naočkujete, tím budete klidnější.
To, kdy začít s očkováním, souvisí s dalším „magickým“ pojmem: hemoencefalická bariera. Jedná se o přepážku mezi krevním řečištěm a mozkem, tedy o jakýsi filtr, který do mozku nepustí některé látky, které tam nemají co dělat. A který po narození není dovyvinutý. Když jsem se o tuto informaci zajímala, našla jsem, že se vývoj této bariery dokončuje až v 1 roce, podle jiných zdrojů až ve 2 letech. Tento filtr sice nezachytí vše, co do mozku nepatří. Bez něj se ale k mozku dostane úplně všechno. Nedokážu posoudit, jestli tato bariera filtruje některou z látek, které jsou obsaženy ve vakcínách, tak hluboko jsem se ve svém bádání nedostala. Nicméně vím o pediatrovi, který právě kvůli vývoji hemoencefalické bariery doporučuje posunutí očkování na pozdější dobu – předpokládám tedy, že má tuto informaci podloženou hlubším studiem.
Nežádoucí účinky – je informovaný souhlas informovaný?
Jestliže je komukoliv podáván jakýkoliv léčivý přípravek, je potřeba si uvědomit zásadní věc: žádný lék není bez nežádoucích účinků. Ty mohou být banální, ale také nemusejí. Lékař by s nimi měl rodiče seznámit (stejně jako by každý pacient měl vědět, jaký lék bere, k čemu je dobrý a naopak, jaké může mít nežádoucí účinky). Sestra naší lékařky před očkováním rodiče skutečně informuje – o riziku horečky a zarudnutí. Pokud ale nahlédnete do příbalového letáku vakcíny (jsou dostupné i online na webu www.ordinace.cz), zjistíte, že výčet nežádoucích účinků rozhodně není kompletní. Jestliže jsou ve vakcíně obsaženy neurotoxické látky, může dojít např. k závažným onemocněním nervového systému. Opět je na zvážení každého, jak moc se tohoto rizika bojí – poté, co si nastuduje, jak časté takové riziko je. Otázka je, jak relevantní jsou informace o četnosti nežádoucích účinků. Je totiž známé, že je hlášeno velmi malé % nežádoucích účinků, které po očkování nastanou.
Pamatujte: povinné očkování je zdravotní péče, na kterou se plně vztahuje nutnost vyžádat si svobodný a informovaný souhlas pacienta nebo jeho rodičů – nelze ji poskytnout bez souhlasu pacienta nebo jeho rodičů (víc info např. zde).
Před čím děti chráníme?
Pokud po mně někdo chce, abych svému dítěti nechala píchnout pár karcinogenů a neurotoxinů, napadá mě logická otázka: co pozitivního z toho bude dítě mít? Protože každé riziko by mělo být vyváženo přínosem. Nebo ne? Pojďme se tedy podívat na základní dětská očkování. (pokračování v 2. dílu článku – už brzy. Sledujte mě na Facebooku a buďte o všem informováni včas).
Pomúžu vám změnit nastavení podvědomé mysli tak, aby vás podporovala v tvorbě života podle vašich představ.
Jsem kvantově-regresní terapeutka a Průvodkyně na Cestě k lepšímu životu.
