Pusťte ho na pivo!
Můj manžel nechodí do hospody. Obvykle. Nicméně se mu naskytla příležitost „pracovního piva“ a tak přišel s tím, že si má prý „vyžádat povolení“ na pivo. Povytáhla jsem lehce obočí, protože nejsem žádný bachař a manžela považuji za dost dospělého, aby mě nemusel prosit o povolení. Jen jsem se ho zeptala, kdy to bude. „Zítra odpoledne.“ Povytáhla jsem i druhé obočí. Ve čtvrtek jsme měli jít do optiky. To by se dalo teoreticky přeložit. Nicméně, moje známá optička nám tam držela slevu na synovy brýle. Potřebujeme dvoje, jedny v plné ceně 3000 Kč (pokud chceme, aby obroučky přežily synovo zacházení…). Při akci: „obroučky zdarma“ 2000 Kč. Za oboje. Drobný rozdíl. Akce už skončila, držet nám slevu není možné dlouhodobě. Nejdřív jsme byli pryč my, pak optička. Věděla jsem, že bude v práci v pondělí a ve čtvrtek. V pondělí nešel syn do školky, protože soplil a kašlal. Když jsem se s manželem radila, co s tou optikou, tak prohlásil, že myslí, že to do čtvrtka počká. Tak ok.
Majíce tedy povytáhlá obě obočí, se zájmem jsem se manžela zeptala, kdy tedy půjdeme do optiky (chtěla jsem, abychom takovou věc vybírali spolu a byli jsme tak domluvení). Naštval se a vypadalo to, že jsem fúrie, která ho ani do hospody nepustí. Každopádně zmínil, že bude doma tak, aby uspal kluky. Byl to jeho návrh, který jsem ocenila, nicméně jsem to nevyžadovala. Kdyby se nezmínil, tak bych se ho na dobu příchodu neptala (fakt nejsem bachař).
Přijdu brzo!
Druhý den se blížil čas, kdy se kluci chystají do postele. Manžel nikde, tak jsem je nachystala. Blížila se doba, kdy kluci chodí do postele, manžel nikde. Chvíli jsem vyčkávala. Přišel čas, kdy kluci už usínají. Manžel nikde. Abych zjistila, jestli náhodou právě nevystupuje z autobusu, zatelefonovala jsem mu. Podle zvuků byl ještě na místě. Je mi jedno, že jde manžel do hospody. Netěší mě, když si vybere blbý termín. Je mi jedno, kdy přijde. Ale opravdu mě štve, když něco sám navrhne, nesplní a ani nedá vědět. Vzhledem k okolním zvukům jsem se ho tedy zeptala, co považuje za čas „tak, aby uspal kluky.“ „Tak za půl hodiny…!“ Oznámila jsem mu, že teď už tam může být třeba do rána, že už je to jedno. Nebylo, kluci nechtěli usnout a kdyby přišel za půl hodiny, pořád by mi to ještě pomohlo. To jsem ale v tu chvíli nevěděla.
Nedodržení toho, co manžel sám od sebe slíbil, mě opravdu štvalo. Na mysl mi přicházely takové ty kreslené obrázky manželek, které doma čekají s válečkem. Po příchodu mě skutečně nenašel v žádné skvělé náladě.
Ještě že tam byl…
No a teď k tomu, proč to píšu. Následující den jsem položila dotaz na jistou záležitost, týkající se manželovy práce, která ovšem ovlivňuje celou rodinu. „No, to je to, proč jsem se včera v hospodě zdržel…“ Opět jsem povytáhla obočí a byla jsem zvědavá, co se dělo. V hospodě se začaly probírat pracovní věci. Někdo přinesl informace o různých pracovních cestách a jiných veselostech. A tak se manžel dozvěděl, že má v lednu 2019 vyjet na půl roku do Iráku. To není nic, po čem by manžel toužil. A já o to méně. Začala tedy jednání o tom, jak to udělat, aby tam nemusel, což se nakonec podařilo. Jako bonus byla vyjednaná i jiná, pro nás velmi důležitá, pracovní záležitost.
Díky tomu, že byl někde, kam běžně nechodí, v den, kdy se to zrovna nehodilo, povedlo se mu zabránit něčemu, co jsme si skutečně nepřáli. A chápu, že uprostřed řešení takovýchto věcí není možné odejít a nejsou myšlenky na to, řešit, kolik je hodin a že by bylo pěkné třeba napsat, že se zdržím. Věřím, že se věci nedějí náhodou a že tentokrát tam jít prostě měl. I věci, které člověka naštvou, můžou mít pozitivní dopad na jeho život. A někdy dost zásadní.
Líbil se Vám článek? Skvělé, sdílejte ho se svými přáteli na sociálních sítích 😉
Kam dál?
Přečtěte si další články z kategorií: vztahy nebo osobní rozvoj.
Chcete DÁREK? Podívejte se na aktuální nabídku dárků, které jsem si pro Vás připravila.
Pomúžu vám změnit nastavení podvědomé mysli tak, aby vás podporovala v tvorbě života podle vašich představ.
Jsem kvantově-regresní terapeutka a Průvodkyně na Cestě k lepšímu životu.
