A co vděčnost?
Před pár dny jsem viděla film Teorie všeho o fyzikovi Stephenovi Hawkingovi. Během doktorandského studia u něj byla diagnostikovaná amyotrofická laterální skleróza (ALS). Stalo se to krátce poté, co se do něj zamilovala dívka Jane. I když byla podle lékařů prognóza dva roky života (pozn.: film uvádí 2 roky, Wikipedie 3), rozhodla se si ho vzít za manžela.
Nemoc postupovala pomaleji, než se čekalo (pozn.: v roce 2017 oslavil Hawking 75 let), nicméně ztráta pohyblivosti přišla brzy. Jane se starala o dvě děti (později o tři), domácnost i o manžela, neschopného sebeobsluhy, upoutaného na elektrickém vozíku, který měl navíc problémy s vyjadřováním (špatně srozumitelnou řeč). Neopustila ho, i když pro ni bylo náročné toto všechno zvládat. Až poté, co po zápalu plic ztratil hlas úplně, si k němu najala ošetřovatelku.
Přes fyzické problémy byl jeho mozek v pořádku a Hawking se zabýval výzkumem černých děr a podobnými tématy. Dle filmu chtěl najít rovnici, která vysvětluje „všechno“ (od toho název filmu: „Teorie všeho“).
Po nějaké době se k němu dostal hlasový komunikátor, který převáděl psaný text do elektrického hlasu. Vše, včetně psaní textů, bylo udělané tak, aby to mohl ovládat se svou minimální pohyblivostí v prstech.
Na tomto místě se dostáváme k tomu, co mě ve filmu zarazilo. Když mohl díky komunikátoru po dlouhých letech konečně mluvit, čekala jsem, že jeden z prvních textů bude: „Miluji Tě“ směrem ke své obětavé manželce. Já vím, jsem romantička. Vzhledem k tomu, že manželce utekl se svou ošetřovatelkou, možná v tu chvíli už manželku nemiloval. Nevím. Ale v tu chvíli jsem si uvědomila, že mi tam chyběl jakýkoliv náznak vděčnosti. Za celou dobu filmu nepadlo jediné ocenění nebo poděkování směrem k jeho manželce.
Když si to tak vezmu, ona se vůbec vděčnost ve filmech objevuje velmi málo. Přemýšlím proč a docházím k tomu, že se vděčnost málo objevuje i v našich životech. Jen tady mi chyběla tak nápadně, protože byla vzhledem k jeho ženě skutečně na místě.
Jsem vděčná, že mám manžela, který oceňuje moji práci a dává mi najevo, že je vděčný, že existuji. Jsem šťastná, že je vděčnost součástí mojí každodenní reality. A po shlédnutí filmu jsem vděčná za každý pohyb, který jsem schopná udělat. Je úžasné si uvědomit, že ani psaní na klávesnici nemusí být samozřejmostí. Myslím, že by byl svět mnohem lepším místem, kdyby si toto všechno lidé uvědomovali a byli vděční za všechny dary, kterých se jim dostává. Je jich totiž mnohem víc, než si většina z nás uvědomuje. Jen na to často lidé přijdou až ve chvíli, kdy tyto dary ztratí.
Jak to máte s vděčností vy? Jste vděční za svoje zdraví, děti, partnera, za všechno, co máte? Projevujete rodině svou vděčnost? Vedete k vděčnosti svoje děti?
Kam dál?
Pomúžu vám změnit nastavení podvědomé mysli tak, aby vás podporovala v tvorbě života podle vašich představ.
Jsem kvantově-regresní terapeutka a Průvodkyně na Cestě k lepšímu životu.
