Užívám si změnu času
Přechod mezi letním a zimním časem a zpět je pro spoustu lidí náročný. I já měla trochu obavu, jak to bude letos probíhat. Pětiletý Honza se se změnou srovnal vždy rychle, ale Ondra pokaždé reagoval jinak než jsem čekala.
V létě mi spával v průměru do 6.30. Když jsem měla štěstí, uspal to do 7, ale to bylo spíš vzácně. Spíš se stávalo, že vstával v 6 nebo i dřív. Děsilo mě tedy pomyšlení na to, že by najednou vstával kolem 5.30 zimního času.
Manžel byl během změny času služebně pryč a já i kluci jsme onemocněli. Zkusila jsem tedy malý experiment: mimo hodin na počítači, které změnily čas automaticky, jsem nechala všechny hodiny „postaru“. Kdyby nic, tak vstávání v 6.30 není pořád ještě tolik deprimující – i když jako sova z toho úplně nejásám.
Kluci mě ale překvapili. Snad vlivem nemoci Ondra začal spát do 8.30 – letního času! Tedy do 7.30 nového. Když se náhodou vzbudil dřív, tak ne dříve než v 7 hodin po novu. A já měla pořád ten dobrý pocit, že je na hodinách už osmička! Mám z toho takovou „tajnou“ radost, protože jsem tím svým způsobem dosáhla toho, že stačí, aby byl Honza ve školce v 9 hodin místo v 8.
I u cesty k lékařce se to ukázalo jako skvělá věc: spali jsme, jak nám vyhovovalo. Ten den kluci dokonce vydrželi spát déle než do 9 hodin (pravda, bylo to vykoupeno tím, že mi Ondra v noci nespal bolestí ucha). V klidu a beze stresu jsme vstali a posnídali a u lékařky jsme byli v 10 hodin nového času, což je pořád ještě včas.
Největší radost mi ale moje hraní s časem udělalo, když jsme se chystali akutně na zubní kvůli vypadlé výplni. V 7.15 na místě, před tím snídaně a autobus. Vstávat tedy nejpozději v 6. Fuj, fuj, to se mi nechce…! Při nastavování budíku jsem si ale uvědomila, že mi stačí budík nastavit na 7, což je doba, kdy jsme před změnou času vstávali normálně do školky.
I večerní režim nechávám postaru – v 18.30 večeře a pak vše okolo. Pravda, bez pomoci manžela, který je stále ještě pryč, mi kluci usínají až kolem 20.30-20.45 (běžně usínali o něco dříve). Nicméně, když usednu k počítači, abych pracovala, tak se k němu pořád dostávám před 20. hodinou oficiálního času!
Tento malý experiment mě baví. Bude ale brzy u konce – a to návratem manžela ze služebky. V tu chvíli asi nebudu nadšená, že se z práce vrací najednou „o hodinu později“ a že mezi jeho příjezdem a večeří je jenom hodina. Uvidíme, jak se bude situace vyvíjet. Ale i krátkodobý pobyt „ve dvou časech“ pro mě byl zábavou a přínosem. Každopádně, za tento mimořádný zážitek vděčím i klukům, zejména Ondrovi. Kdyby zůstal u svého vstávání v 6.30, byť podle letního času, nemělo by to to kouzlo.
Líbil se Vám článek? Skvělé, podělte se o něj i se svými přáteli – SDÍLEJTE HO na sociálních sítích 😉
Kam dál?
Přečtěte si další články z kategorie děti a výchova.
Chcete DÁREK? Podívejte se na aktuální nabídku dárků, které jsem si pro Vás připravila. Najdete zde například brožuru o pánevním dnu a nebo o tom, jak jsem se začala zajímat o očkování – a k čemu jsem dospěla.
Pomúžu vám změnit nastavení podvědomé mysli tak, aby vás podporovala v tvorbě života podle vašich představ.
Jsem kvantově-regresní terapeutka a Průvodkyně na Cestě k lepšímu životu.
