Bohyně
Každý si něco řeší. Různí lidé různé věci v různých obdobích. Někdy si myslíme, že je téma vyřešeno, a ono se v našem životě objeví znovu. Jsem přesvědčená, že až budeme mít jednou opravdu všechno vyřešeno, tak už tu nebudeme.
Tak se stalo, že jsem zamířila na rodinné konstelace, vzhledem k vykořenění z rodné Moravy poprvé k nové terapeutce. To, co jsem chtěla řešit, není až tak podstatné. Důležité je to, že se nám to nepovedlo dořešit. A ještě důležitější je to, kde jsme se zasekli. Já v konstelaci totiž zůstávala malá. Prostě jsme se nedostali do fáze, kdy bych v konstelaci „vyrostla.“
Nerozuměla jsem tomu. Byla jsem z celé konstelace rozpačitá. Když to terapeutka viděla, vysvětlila mi, že dospělost v pravém slova smyslu souvisí s přijetím zodpovědnosti. Postavila tedy ještě zvlášť zástupce za mě a za zodpovědnost. A mé zástupkyni se k zodpovědnosti nijak zvlášť nechtělo. Nechápala jsem to. Od chvíle, kdy jsem poprvé otěhotněla, jsem přijala zodpovědnost za sebe i za dítě v mnoha oblastech – zmíním třeba způsob porodu a nebo očkování. Překvapilo mě, co jsem viděla. Požádala jsem tedy terapeutku, abych mohla jít do své role osobně. Při vstupu do konstelace jsem cítila, jak je pro mě skutečně náročné zodpovědnost přijmout, i když ji přijmout chci. Na konci jsem se s ní držela za ruce a oddechla jsem si, že se jí skutečně nijak nebráním. Na druhou stranu, náš kontakt mohl být pořád ještě vřelejší.
Potom přišel ještě jeden impuls, který mi „sdělil,“ že je velmi vhodné, abych na sobě v tuto chvíli začala opět intenzivně pracovat. Tak dobře…
Sáhla jsem po knize Uzdravte své vnitřní dítě od Cathryn L. Taylor. Tušila jsem, že by mi to mohlo
pomoct s „dospíváním.“ A první sada úkolů byla – na vnitřního dospělého a zodpovědnost…! Mimo jiného jsem měla popsat, jak si takového zodpovědného představuji – jaké má vlastnosti – a potom přemýšlet, které z těchto vlastností už mám a které potřebuji rozvíjet. A tak jsem začala popisovat: odvážný, statečný, racionálně uvažující… Propadala jsem pomalu trudomyslnosti, protože příliš odvážná a statečná jsem si nepřipadala a netušila jsem, jak v sobě něco takového probudím.
A pak mi to došlo: ten zodpovědný dospělý pro mě byl – chlap! Silný, statečný a náramně vážný. Opravdu jsem si nebyla jistá, že chci, aby se ze mě stalo „toto,“ nehledě na to, že mi to připadlo nedosažitelné (přihlédneme-li k tomu, že se jednalo o muže, tak nutno říct, že dosáhnout u mě mužství by poněkud komplikované bylo 😉 ). Naštěstí potom následovala další důležitá myšlenka. Napadla mě totiž Bohyně jako ztělesnění zodpovědnosti v ženské podobě. A hned mě napadaly jiné vlastnosti: klidná, vyrovnaná, sebejistá, sebe-si-vědomá, spokojená, nezávislá, svobodná a další. Síla byla v seznamu až u konce a přišla mi tak nějak „samozřejmá.“ Zdálo se mi, že Bohyně prostě JE silná, aniž by ji to stálo nějaké zvláštní úsilí. Je to její přirozenou součástí. Ano, takhle zodpovědná CHCI být, chci mít všechny ty vlastnosti, které mě k Bohyni napadly. A dokonce jsem si uvědomila, že jich spoustu i mám, i když se ne vždy projevují.
Abych v sobě Bohyni posílila, začala jsem hledat na Internetu nějaké pěkné obrázky. Našla jsem úžasnou fotku ženy s vlkem a potom rudou Bohyni (ani jeden z obrázků není, bohužel, možné použít komerčně, tudíž vkládám jiné ilustrační foto). Líbily se mi i další, ale tyhle mě oslovily nejvíc.
A teď přijde to nejdůležitější. Moje práce na sobě se okamžitě projevila v běžném životě. Nejdřív se mi podařilo vyřešit s manželem jednu záležitost, která nás trápila už hodně dlouho a řešení jsme pořád nenacházeli. Nyní přišlo a vyhovovalo oběma. Druhým momentem byla chvíle, kdy jsem jednala s kamarádem o spolupráci. Měla jsem si sama stanovit cenu za svou práci. V první chvíli mi přišlo, že se vlastně jedná o banální záležitost a cena, která mě napadla, byla velmi nízká. Vzala jsem si ale naštěstí čas na rozmyšlenou. Dotyčný mi napsal, že ho baví sledovat, do jaké míry jsou lidé schopní svou cenu určit. To byla výzva! Dívala jsem se tedy na svou Vlčí a Rudou Bohyni. Uvědomila jsem si, že práce nezahrnuje jen daný úkon, který jsem málem tak podhodnotila, ale i další činnosti, které s ním souvisejí. Udělala jsem si představu o časové náročnosti a ocenila hodnotu svého času. Výsledkem byla dvacetinásobně (!) vyšší cena, než jsem chtěla navrhnout! Ne, neznamená to, že je moje práce předražená – ale to, že jsem se málem hodně škaredě podhodnotila a málem jsem podcenila vše, co s prací souvisí. A cena byla akceptovaná. Měla jsem ze sebe opravdu radost.
A tak dál pracuji na tom, abych v sobě posílila Bohyni. Zodpovědnou, sebevědomou i silnou. Klidnou, spokojenou a svobodnou. A co vy, už jste v sobě svou Bohyni nebo svého Boha našli?
Líbil se Vám článek? Sdílejte ho na sociálních sítích.
Kam dál? Pokračujte na další články pro osobní rozvoj, nebo na recenze knih pro osobní rozvoj.
Chcete dárek? Podívejte se na aktuální nabídku dárků, které jsem si pro Vás připravila.
Pomúžu vám změnit nastavení podvědomé mysli tak, aby vás podporovala v tvorbě života podle vašich představ.
Jsem kvantově-regresní terapeutka a Průvodkyně na Cestě k lepšímu životu.
