Proč je Honza ve škole zavřený?
Dětské otázky. Někdy vtipné. Někdy „otravné“. Někdy vyvolávající hluboké zamyšlení. Jako tentokrát…
Nemohli se od sebe odtrhnout
Když začal chodit Honza do školy, chtěl tam Ondra zůstávat s ním. Loučení obvykle probíhalo se slzami. Záchranou mi byl jen školní zvonek, na který jsme se s Ondrou chodili dívat, když jsme Honzu „odevzdali“ ve třídě.
Ranní slzy jsem ještě nějak zvládala. Byly pro mě navíc vyváženy pohledem na to, jak se kluci při loučení objímají a místo běžného pošťuchování se se najednou náramně milují.
Nevinná otázka
Pak mě ale dostala Ondrova otázka, položená, když jsme jednoho dne vyšli před školu: „Proč tam Honzu zavřeli?“ Odpověděla jsem ve smyslu, že aby do školy nechodili cizí lidé, kteří tam nemají co dělat. To přece dává smysl. Aby byly děti v bezpečí. A aby ze školy neutekly, že…
Kdo je cizí? A proč odcházet?
No – a jsme u toho. Rodiče nejsou cizí. Sourozenci nejsou cizí. A proč by dítě odcházelo odněkud, kde ho to baví…?
Jasně, i ve školách typu Sudbury / Summerhill mají děti stanovenou nějakou minimální dobu, kdy ve škole musejí být. Čas jejich příchodu a odchodu ale není striktně omezený, takže „chodí, jak se jim to hodí.“ A „dělají si tam, co chtějí.“
Někde rodiče nevadí
I u nás jsou školy, které umožňují návštěvy rodičů. Byť obvykle po předchozí domluvě a rodič nebývá běžnou součástí výuky (na druhou stranu, kolik rodičů na to má čas a mělo by o to zájem?). Ono když se chce, tak ani to, že se dítě chová jinak před rodičem než bez něj, nemusí být až takový problém.
Smutné je, že bývá přítomnost rodičů problémem i ve spoustě mateřských škol. Přitom by dočasný pobyt maminky ve třídě ušetřil dítěti spoustu bolesti. Naštěstí tu a tam narážím na školky, které neměly problém ani s tříměsíčním doprovodem rodiče, dokud si dítě na školku nezvyklo tak, aby bylo v klidu. Někde to jde a dítě je prioritou. Dokonce bez vyvolávání zbytečných pocitů viny v rodičích ve smyslu: „A co by tomu řekly děti, jejichž maminka tu být nemůže?“
Mladší sourozenec…? I to jde!
Stejně tak bych neviděla nepřekonatelný problém v přítomnosti mladšího sourozence. Že by rušil…? Ano, klasickou výuku ano. Přesto jsem v liberecké svobodné škole viděla smíšený kolektiv, kde byly čtyřleté děti vedle osmiletých. A jde to tak, aby se mohli všichni zúčastnění rozvíjet a nikdo se necítil rušen.
Souvisí to samozřejmě i s jiným přístupem učitelů, kteří se necítí znevažováni, pokud někoho něco zrovna nebaví. A koho to nebaví, jde si prostě dělat něco jiného.
Toto řekl Honza své nevlastní sestře…
Svobodná škola u nás není možná
Svobodná škola jako taková u nás de facto není možná, protože jsou děti svázané osnovami. Pokud tedy navštěvují nějakou svobodnou nebo komunitní školu, jsou oficiálně vedeny v domácím vzdělávání. Pravidelně jsou přezkušovány, jestli umějí vše, co mají umět.
Do jisté míry záleží na přezkušující škole, jestli má nebo nemá problém třeba s tím, když dítě na konci první třídy ještě nečte. Přesto je množství vědomostí za určité období jasně dané. Není například možné, aby dítě na druhém stupni některý předmět zcela vynechalo.
Zavedení totální svobody v tom, čemu se dítě bude věnovat, ve mně stále vyvolává otázky. Osobně se spíš kloním k nějakému minimu, které by dítě mělo na konci základní školy povinně vědět. Přesto se mi koncept svobodné školy líbí a uvítala bych větší volnost v tom, čemu se bude dítě ve škole věnovat a v jakém věku.
Proč jsou tedy děti ve školách zavřené…?
Vrátím se zpět k Ondrově otázce. Bezpečnost dětí je určitě důležitá. Ať už školy zajišťují to, že nebudou po škole chodit cizí lidé nebo to, že dítě nebude trávit dopoledne někde venku, aniž by rodiče tušili, kde je.
Přesto jsem přesvědčená, že tyto důvody nejsou jediné, proč jsou děti ve školách zavřené. Věřím, že by bylo možné, aby byl Ondra ve škole s bráchou a já ho u toho hlídala. Ne však ve škole v takové podobě, v jaké u nás školy fungují.
Moje odpověď na otázku, proč Honzu ve škole zavřeli, by tedy mohla mít ještě pokračování: Zavřeli ho tam proto, aby nemohl odejít, kdyby ho to nebavilo (protože dokud ho to baví, nemá potřebu odcházet – taky neodejdete z kina uprostřed skvělého filmu). A aby rodiče a sourozenci nebyli na obtíž a nerušili. Případně se učitelům příliš „nedívali pod ruce“…
Kam dál?
Líbil se Vám článek? Skvělé, podělte se o něj i se svými přáteli – sdílejte ho na sociálních sítích 😉
Staňte se fanoušky stránky Průvodkyně na Cestě a sledujte mimo článků i další zajímavé posty.
Přečtěte si další články – například z kategorií děti a výchova nebo osobní rozvoj.
Chcete DÁREK? Podívejte se na aktuální nabídku dárků, které jsem si pro Vás připravila.
Pomúžu vám změnit nastavení podvědomé mysli tak, aby vás podporovala v tvorbě života podle vašich představ.
Jsem kvantově-regresní terapeutka a Průvodkyně na Cestě k lepšímu životu.
